Zdravíme Vás opět z poloprázdného bivaku v Boudnibu, kam jsme dorazili už brzy po poledni jako čtvrtý kamion. To dává tušit, že jsme si dnes zase nevedli špatně. Vyjížděli jsme brzy ráno opět do těch samých dun, kterými jsme včera přijeli, jen jich bylo hned na úvod přes třicet kilometrů. A byla to opět parádní jízda: nejen řidičsky v podání Tomáše, ale i samotným terénem. Krásné ráno, kdy je písek ještě tužší, všude klid, sluníčko ještě tolik nepálí a vy se pomalu probíjíte dunu za dunou. Když jsme tam odtud po zhruba hodině vyjížděli, bylo to právě včas, protože s přibývající teplotou se vlastnosti písku rapidně mění. Napadlo mě, že se tam dnes hodně posádek asi dost natrápí…
My jsme po dunách vyjeli do nádherné krajiny, ale z hlediska závodního to byla pěkná „rozbíječka“. Trialové pasáže střídaly průjezdy písčitými vádí a do „bufetu“ na 170. kilometru jsme zvládli ještě dvě menší dunová pole.
Když jsme přijeli ke stanu Gertovy maminky, zjistili jsme při obhlídce auta, že se nám utrhly nádržky tlumičů na pravém zadním kole. Takže místo sendviče a krátkého odpočinku jsme čas vyplnili provizorní opravou. Nicméně stihli jsme to a do zbývajícího přibližně stokilometrového úseku jsme vyjeli včas. Tato část už byla poměrně rychlá, zvláště asi 50 kilometrů před cílem jsme najeli na zpevněnou cestu, po které jsme mohli uhánět maximální stočtyřicetikilometrovou rychlostí. Napadlo mě, jak to pěkně ubíhá a že budeme brzy v cíli. A znáte to – ledva vás něco takového napadne, pořadatele napadne něco jiného… roadbook zavelel sjet z cesty a poslal nás opět do rozbitých pist. Když jsme se takto mlátili v autě asi deset kilometrů, zjistil jsem ztrátu tlaku na pravém zadním kole. Vyběhli jsme ven a zjistili, že kolo je sice podhuštěné, ale v pořádku… Problém byl totiž jinde – ukroutila se nám poháněcí poloosa na pravém zadním kole, a protože hadička dohušťování vede jejím středem, „střihla“ se i ona. Celá tato situace měla ještě jeden důsledek, a sice že jsme do cíle dojížděli na pohon pouze přední nápravy. Auto docela „zametalo“, ale dojezd jsme zvládli.
Teď už je naše tatra v péči kluků mechaniků, kteří odvádějí každodenně skvělou práci. Je skvělé mít takové zázemí a spolehnutí. Petr Vodák, Jirka Fišer i Tomáš Mark nám dávají velkou jistotu a my jim chceme takto poděkovat.
Každopádně se nám dnešní etapa moc líbila, tato část Maroka je velmi zajímavá. Děkujeme Vám za podporu i do posledních dvou etap.
