Vážení přátelé našeho týmu,
po denní odmlce vás zdravíme už z přímořského letoviska Saidy, kam se celá závodní karavana přesunula po dnešní poslední etapě Morroco Desert Challenge.
Je dobojováno a my si odvážíme pomyslnou bramborovou medaili. Pokud byste si snad mysleli, že jsme smutní, že nám o pouhých 11 minut utekl bronz, tak si to nemyslete – my jsme se svým umístěním spokojeni. Bojovali jsme naplno a z devatenáctého místa po opravě zavěšení zadního kola v druhé etapě jsme se dokázali prokousat až sem. A myslíme si, že to se počítá. Naši radost navíc podtrhla posádka kamionu č. 505, která nám komplet přišla teď večer pogratulovat a složit poklonu. Říkali, že se docela o své umístění báli, protože jsme je každý den „stahovali“ o pěkných pár minut. Bylo to moc hezké setkání a my jsme zase na oplátku pogratulovali jim, stejně jako takto veřejně gratulujeme i posádce Aleš Loprais k vítězství a Martinu van den Brinkovi k druhému místu.
Ještě se krátce vrátím k posledním dvěma etapám: Ta včerejší nás ve své první části provedla krásnými scenériemi jihovýchodního Maroka. Opět ji tvořily kamenité úseky a technicky náročnější terén, což nám vyhovuje více než rychlé pisty ve druhé části po bufetu Gertovy maminky. Právě v této druhé části jsme museli měnit kolo a tento defekt nás z průběžného druhého etapového místa posunul na devátou příčku mezi kamiony.
Z této pozice jsme také dnes startovali do poslední dvěstěkilometrové etapy. Už na včerejším brífingu Gert říkal, že bude velmi rychlá, že máme očekávat etapový čas někde kolem dvou hodin. A měl pravdu – prvních 150 kilometrů jsme po rovných prašných pistách uháněli na hranici maximální stočtyřicetikilometrové rychlosti. Pak sice přišly technicky náročnější úseky, ale nic, s čím bychom si neporadili. Celkově etapa neměla už jak moc promlouvat do výsledkového pořadí a i když jsme dnes zase ukousli náskok posádky č. 505, na celkovém pořadí už se nic nemění. V cíli nás čekal zbytek týmu a společně jsme pak vyrazili sem do Saidy.
Ještě jednou našim mechanikům – Petrovi Vodákovi, Tomášek Mark a Jirkovi Fišerovi děkujeme za jejich zázemí. Náš dík patří také fyzioterapeutovi Milošovi Matejovovi a manažerovi Sujitovi Dasovi. Všichni, spolu se zbytkem týmu, který se nezúčastnil závodu, ale podílel se na přípravách a pomáhal nám ze zálohy, odvedli fantastickou práci a my jsme na ně hrdí.
Děkujeme vám za podporu a těšíme se na další setkávání.
Míra Martinec
